Doma (v Česku) nejlépe

Jak zraju, držím se více "uvnitř" naší země. A tím myslím Česko-slovensko, ve kterém jsem se narodila a studovala. Je pestrobarevná a s nekonečnem nádherných míst různého typu. Ráda se jí toulám a rozplývám nad krásami sakrální přírody a obyčejné, ideálně zalesněné a kopcovaté, architektury. Nebo i naopak, ideálně když je oboje najednou. Kapličky, křížky, rozhledny - architektura v přírodě a příroda v architektuře. A voda v jakékoli podobě.

_ _ _

Příběhy, co si píšu pro svou paměť, jsou z velké části veřejně dostupné. Některé se týkají také práce spolku Lubavia, kterého jsem členkou, a díky které se s povolením Armády ČR pohybujeme (s pietou a respektem) ve vojenském prostoru Libavá a staráme se o kulturně-historický odkaz bývalých obyvatel regionu.