Soustruh a liška - povánoční Štěpánov

Ne, nejde o bajku, i když to "o soustruhu a lišce" tak může znít. Jde spíše o spojení 2 významných okamžiků z 2,5 dnů, co jsme strávili po Štědrém dni na chalupě. Těch okamžiků by tam mohlo být v názvu milion, např. vstávání bez budíku, slunce na procházkách, probírání se hustými vánočními dárky, práce v dílně do pozdního večera, radiový klid etc

Tak nějak to souzní s naším PF, které jsme pojali jako přání "všímavosti" - nechť všichni zažijeme v dalším roce aspoň 2025 maličkostí, co potěší. Kamarád Peki na to reagoval tím, že to vychází cca 5,5 maličkostí denně a že to daj :-). Mám dojem, že v té smršti, co se děje kolem nás, jsou tyhle malé kotvičky moc důležité. My jsme každopádně PF přání začali realizovat již v závěru tohoto roku, poctivě na chalupě, a pak pokračovali na silvestrovském pobytu i po něm.

25.12.2024 - Ruské kolo a noční dílna

Před odjezdem na chalupu si dáváme dopoledne ve městě - koukli jsme, jak Baru s Lili bruslí, okoukneme Olomouc z ruského kola, projdeme se na náměstí dnem kašny u Opery. Balíme a s dárky (největší je rozhodně můj soustruh) přejedeme na chalupu, Baru dovezeme na nádraží, aby mohla frčet do Prahy a Chebu za kamarády. 

Víťa letí zatopit do dílny - zdá se mi to, nebo je více natěšen rozbalit a vyzkoušet můj vánoční dárek než já??? Ne, nezdá, je to přece jen soustruh a on je to chlap ... ale je to milé. Uvaříme si čaj a jdeme do dílny - jen na chviličku, že jo? - instalovat a zkoušet, nejprve ale musíme dílnu trochu přerovnat a uklidit, aby se vše vešlo, a pak se tu chvilku v tom čistým až bojíme. Nakonec jsme ale soustruh nechali na zítra a bavíme se drobnými projekty jen tak pro radost - já si brousím nový závěs na keramické ptáčky a Víťa vyrábí člobrdofigurky z patron nalezených na procházce nad Nepřivazí. Dílnu opouštíme okolo 23. hodiny, ani skřivanovi se nechce.

P. S. Víťa sliboval, že soustruh je dárek s příběhem a že mi ho povypráví na chalupě - a jo. On mi ten soustruh chtěl vyrobit, a ukazuje mi rozdělaný projekt a popisuje jeho úskalí a své zoufalství. A má v plánu jej dokončit.

P.P.S. A domlouváme se, že na chalupě pobudem o den déle, do Horního údolí tedy vysíláme vzkaz, že se objevíme 29.12.2024.

26.12.2024 - Liška a soustruh :)

Ven jsme vyšli docela brzy, slunce se ještě klubalo, i tak to vypadá na fajn den, nefouká a nebe je zametené jako naše dílna včera večer. Jdeme na krátkou, ke křížku na vršku nad Komárkovou v PP Řehořkovo Kořenecko (trasa k němu: https://mapy.cz/s/bonumapure). A tak si to zpestříme zadem přes bývalý větrný mlýn. Střídají se místa se sněhem a místa, kde je ve vzduchu až předjaří, i ptáci chvílemi cvrlikají jarně. Za Uhlisky v čerstvém sněhu vidíme, že nedávno před námi šla liška. Její stopy nás předcházejí, mizí a objevují se, až k trojvrší - jo, na nejvyšší vrchol vyšla a u kříže poseděla. Vedeme debatu, zda zvířata dělají věci také třeba "jen tak" nebo dokonce pro radost. Ne, neumíme se vymanit ze škatulky projikování lidského myšlení do jiných tvorů (nemůžeme si vzpomenout na pojem, kterým se to označuje). Prdlajs víme, jak to ta liška má. A tak přestáváme myslet a kocháme se. Jak málo stačí ke štěstí. 

Kříž na vrcholku už nemá břevno, na jeho těle je přibitý menší křížek s nápisem Ave Crux, Spes Unica! / Buď pozdraven kříži, jediná naději! a někdo na něj pověsil modrý růženec. Z kopce již jdeme jinou cestou než liška, vracíme se přes "Southfork". 

Celá trasa: https://mapy.cz/s/cojuzomesa 

A hurá do dílny. Soustruh ukotven a vyzkoušen. Hledám dřevo na první výrobek, a vyhrabu kósek, co mi našel Sokolík pod Finsterlou v Karlově Studánce. Véélmi opatrně se pouštím do práce, neb první pokus o misku skončil tím, že polotovar Víťovi odletěl ze soustruhu a následně se mu podařilo nechtíc zlomit koníka :-). Ale jde to. Jen dlátka jsou dost šuntózní, což jsme čekali, tupí se celkem do pár minut. Naštěstí chlap je šikovný a zase je nabrousil, stejně jako vyrobil nového náhradního koníka. Z polotovaru se loupe asi vajíčko. Ale dokončovat je budu ráno, slabinou dílny v současném stavu je ne úplně dobré světlo na jemnou práci. I když mi Víťa během 15 minut při mém postesknutí vyrobí provizorní houpající se žárovku:-). Líbí se mi, jak mi fandí.

Víťa pokračuje na figurkách na člobrdo, zpracovává všechny patrony, řeže a leští a plánuje, že sady pak rozdá jako dárky. Dumáme, zda hrací desku vyrobíme a namalujeme rúčo, třeba s magnetickým povrchem, ale vlastně ne, neb patrony jsou mosazné, nemagnetizují. Jen ta velká patrona, co leští na závěr a brblá u toho, jak se nudí, je ocelová. Vymýšlíme, co vše by z těch velkých šlo vyrobit - panáky, kořenky, když se do nich vloží sklenička nebo zkumavka s korkovým víčkem. Budeme je prodávat na Bílém kameni. To už je asi 8. nápad, co vše můžeme na BK prodávat a dobře se bavíme představou, jak na našem místě na Nové vsi bude velký stan a prodej Lubavia merchů.

27.12.2024 - Ministerstvo švihlé chůze na Pohoře

Ano, dopoledne se dílnuje :-) a jop, finálním výrobkem je opravdu vajíčko. Ne pan Vajíčko, ale vajíčko s meandry řeky na svém povrchu. Dokonce se mi podaří dobře začistit a zabrousit i otvory po soustruhu. Jsem překvapená a spokojená. Dnes jdeme ven před polednem, neb plánujeme zastávku na Pohoře v hospodě, kde otevírají ve 12. Je krásně, zase je milion maličkostí, které procházku obohacují, pařez, co vypadá jako tvrz, mraky, co vypadají jako ohromný drak s roztaženými křídly, slunce, co prostupuje les a vykresluje detaily námrazy na všem možném. Takhle by se dalo žít, denně se prostě jen hodně dívat kolem sebe. Na Pohoře v hospodě je totálně plno, posedíme venku a pak se vracíme přes Peterkův kopec. Slunce je nízko, podezřívám ho, že je trochu líné stoupat pořádně po obloze a tak ho průběžně kontroluju. Vrhá dlouhé stíny, vypadáme jak obři na chůdách. Blbneme, a pak natáčíme video "ministerstva švihlé chůze". 

Celá trasa: https://mapy.cz/s/dodegedoba 

Večer zakončujeme v dílně, ale rozumně, stejně nakonec usínáme v půlce filmu, protože má titulky :-). Ráno se balíme a přesouváme se přes Olomouc do Horního údolí na Silvestra.

P. S. Vánoční dárek neuvěřitelný je, že Anička Sovička asi žije. Peťa Šimek poslal Baru fotku kočky, která k nim teď občas chodí na jídlo. Neuvěřitelné.

P. P. S. Víťa po Silvestru na chalupě dokončil první sadu figurek na Člověče, nezlob se.