Únorový Malý Šengen na tymiánu
Aneb Berušácká čtyřicítka aneb jak jsme zachraňovali čest neproběhlé B50 :-).
Klapnou o víkendu běžky, když hlásí oteplení o 30°C (z -15°C na +15°C)? Minulý víkend měli jet kluci svou B50 (Berušáckou padesátku), ale počasí jim ji zrušilo. Možná proto chlap trvá na tom, že se jede, statečně si ve čtvrtek stoupne k plotně a než jsem se vrátila z Prahy, nasmaží 2 kg řízků :-). Voní to, a jak se předbalujeme, tajně ujídám. Přitom koukám na svůj batoh a hmm, slovy klasika, "když se dívám na sebe, musím se já pochválit", protože je nečekaně VELMI malý ... buď jsem čím dál otužilejší nebo tentokrát nemám vůbec odhad a budu plakat zimou. Když v pátek ve 21 hodin na Paprsku vylezu z auta, vypadá to na variantu B. Kde je těch 15°C, ha? Jsme v 1000 mnm a fičák + tma dodává zdejším -5°C aroma Sibiře. Fuj, psa by nevyhnal.
V hospodě se občerstvíme krátce, je pozdě. Chlap si dává STUDENÉ pivo, brrr, nechápu. Tma a studená fujavice jsou venku furt, když nasazujeme běžky. Rozehříváme se pohybem. A pak přichází TICHO a obloha zářící hvězdokupami, vítr trochu utichá nebo nám prostě tolik nevadí. Osměluju se, blok z nočního běžkování postupně mizí. Asi za to může dobrá stopa a tulení pásy na běžkách. Obkroužíme Brousek, přehoupneme se přes Smrk, u útulny Mates točíme doleva. Bohužel s klesáním sněhu ubývá, u Jeřábčí chaty (900 mnm) jdou dolů bežky, zbytek se jde pěšky.
Beruška nás vítá milým závětřím a stopami vlka okolo ní!!!. Víťa jde odvážně pro vodu, já roztápím Golema a ohřívám řízky na uvítanou. 30 minut po půlnoci se nám přestane srážet pára před pusou.
Má zima nějaké výhody? Ano, plši spinkaj, nebudou v noci rambajzovat. A my se k nim přidáváme, zavrtaní do péřáčků. Ve vzduchu voní tymiánová mast od Justu, kterou jsem promasírovala své promrzlé rameno. Tymián má grády, plchům se musej zdát divoké thymedreams, snad je to neprobere ze zimního spánku.
V noci se instinktivně budím pokaždé, když dohořívá v kamnech, přikládám, takže vstáváme do živého ohně a krásných 12°C. Čaj a káva jdou rychle, řízky nacpeme do bříška a do batohů spolu s termoskami čaje a hurá do slunečného modra. První lidi potkáme až na Smrku, taky je hezky. O víkendu se jede JeLyMan závod, ale na okruhu, co jedeme my, nám závodníci moc nezavazí, kříží nám cestu jen asi na třech místech. Já se osměluju i na místech, kde není stopa, naštěstí dnes nejezdí davy. Je slunečno, ale chladno, útrpně koukáme na pořadatele závodu, kteří na svých stanovištích musí vydržet celý den!
Dojíždíme na Paprsek. Právě vyhlašují vítěze závodů, řada na jídlo/pití je až k dámským záchodům, ale místa na sezení je dost. Řízkové průběžné pauzy zařídily, že hlad nemáme, dopřejeme si lehké nápojové občerstvení a se západem slunce jedeme přes Brousek a Smrk "domů". Za Matesem Víťa nadává - stopa, kterou jsme si udělali, někdo rozbil, a fakt echt na 100%, prostě ti, co šli, šli ve stopě. Nová stopa dává trošku víc zabrat, sníh je těžší, mně to vlastně nevadí, že jedem z kopce pomalu.
Pod Jeřábkou jsme opět na suchu, a že je ještě trochu světlo, bereme to k Berušce zkratkou přes Stříbrný vrch. Na "vidličce" opět vlčí stopy!! Moc bych si přála nějakého slyšet nebo i zahlédnout. Na Berušce nikdo, ale tentokrát k ní vedou lidské stopy, někdo ji okukoval. Rozdělám oheň, ohřeju na pánvi řízky a dáme si je s bramborovou kaší a se zeleninou. Čaj, kávička, Víťa má pod lavičkou pivo. Večer je poklidný, dočítám knihu, Víťa si čtivo nevzal a tak přerovnává celý spodek Berušky, na lavičce narůstá hromada věcí, které chce brát do civilizace. Jo, to ten batoh bude mít dost těžký i na cestu zpátky.
Golem se činí, máme klid bez signálu, povídáme, užíváme si teplo, pak přidám "thyme spa" atmošku, jak namažu rameno (prej tymiánová vůně loupe kůru ze smrků 5 km okolo, směje se ten můj chlap, a pak mi zpívá, že jsem celá celičká tymiánová). Spát jdeme rozumně, respektive Víťa mi usne na rameni, zatímco si čtu. Přemítám a sním s pohledem do kamen, tyhle chvíle nekonečna v tichu miluju, když jsem/a/nejsem sama. Dobrou noc.
Ráno je pošmourné, nevadí, v odpočinkovém tempu dopoledne pojíme, pobalíme, uklidíme, nanosíme dřevo, rozloučíme se a opět vzhůru. Dáme zkratkou i střední část stezky a na Smrku potkáme jen pár lidí, počasí dnes opravdu není úplně nej. Máme to načasované parádně, nedělní běžkařské závody právě skončily a pořadatelé nám dovolí dojet až k Paprsku po závodní, upravené dráze, Víťa neodolá si užít kus rychlobruslením a mizí :). Moment, ale mizí s posledními řízky! Tak to ne, přidám na tempu. U Žabky, která trpělivě čeká na parkovišti, sníme, co máme, převlíkneme se do suchého a hurá domů, řetězů netřeba.
Prodiskutujeme vše, co nám rádio sdělí, o co vše jsme za dny přišli, a pak počítám, že jsme dohromady dali okolo 40 km. Jéé, tak to jsme trochu zachránili letošní čest B50 :-).
Z rádia: co se (to) děje ve světě? V neděli to budou 3 roky od zahájení invaze na Ukrajině, a je smutným faktem, že Trump, který byl inaugurován 20.1.2025, zvládl během jednoho měsíce rozjet "buldozer" politiku, mimo jiné pokouší výhružkami o clu Kanadu a Mexiko. A v pátek, kdy jsme odjížděli, se vytáhl na poli ukrajinsko ruské války. Na jeden zátah zvládl urazit a vyloučit Evropu i Ukrajinu z jednání s Ruskem a aktuálně spolu s Putinem plní noviny prohlášeními "Zelenskij je diktátor" (Trump), "Oznámíme vítězství nad Ukrajinou a nad NATO" (Putin) a podobné. WTF?
Kreativní práce doma. Skončí někdy to, že je doma stále co vylepšovat? Snad ne. Tentokrát po příjezdu dotahujeme dvě drobnosti v koupelně. Připevnit vyrobenou a namořenou desku na koupelnovou skříňku se mohlo zdát triviálním - nikoliv kreativním - úkonem, kdyby to nebyla naše koupelna. Kde zdi jsou rozvlněné jak bouře na moři. Pravda, už samotnou skříňku jsme před 2 měsíci do rohu místnosti vpašovali trochu silou. A i když byla krycí deska vyřezána tak, že věrně kopíruje serpentiny zdí, problém nastal tím, že se trochu prohnula .. takže i když ji chlap při upevňování na správných místech podložil, stalo se nechtěné: IKEA skříňka se poddala desce a prohnuly se holky společně jak koleje v zatáčce. A dvířka drhnou. Do prčic. Chvíli to vypadalo, že budeme skříňku zpevňovat špalíky dřeva nebo frézovat drážku zespoda. Ještě jsme po diskuzi zkusili přitlačit na vypodložení. A klaplo to, IKEA ustoupila, prohnula se na správnou stranu a dvířka jdou zavírat. No není to krása?
Milejším projektíkem byla plechoskříňka na zeď nad pračku. Prvorepublikovou plechovou krabici OVEKA, která doma léta polehávala bez hlubšího účelu, jsem proměnila na skříňku do koupelny. Dovnitř jsem vyrobila přepážku a polstrování, předvrtala jsem úchyty a pak nastupuje chlap - vyvrtat dvě 6mm díry ve spáře mezi kachličkami. Naštěstí tentokrát u toho nestrávil mládí, na rozdíl zpřed 3 měsíci, kdy se akce "jen přichytím skříňku v koupelně před odchodem do kina" změnila na souboj "Muž s vrtačkou vs. Kachličky", který přes hodinu probíhal nerozhodně.
Plechová OVEKA vypadá ve výklenku dobře, takže jsem sedla a vygooglila ještě jeden ks, i s poštovným za 140 Kč. Chlap už ví, že boj s kachličkami bude mít třetí kolo. Vypadá zatím v klidu, prý mu to nevadí. Zatím vede 2:0, tak se kasá :-)
